Počet záznamů: 1
Damborská, Marie 1895-1990
Osobní jméno Damborská, Marie Data 1895-1990 Typ osobnosti Kronikář/Kronikářka, Učitel/Učitelka Narození 15. 02. 1895 Úmrtí 14. 05. 1990 Životopis Marie Damborská (roz. Jurkovičová) se narodila 15. února 1895 v rodině hajného na lichtenštejnském panství. Na svět přišla v hájovně Lubeš u Lednice, která leží mezi Podivínem a Charvatskou Novou Vsí. Marie navštěvovala měšťanskou školu v Podivíně, poslední ročník školní docházky pak ve Strážnici. Po otcově tragické smrti si rodina další vzdělání své dcery už nemohla dovolit. Do situace se však vložil kníže Karel II., který se rozhodl dceři svého bývalého poddaného, přispívat na studia na učitelském institutu v Olomouci. Po úspěšném ukončení vzdělání nastoupila v roce 1914 Marie Damborská jako učitelka ve Velkých Bílovicích. Tady se po válce také provdala, jejím manželem se stal legionář a důstojník československé armády Dominik Damborský. Spolu s manželem v roce 1927 Velké Bílovice opustili a odešli na tehdejší Podkarpatskou Rus, kde Marie Damborská devět let učila na menšinové české škole v kolonii Svoboda nedaleko Berehova. V roce 1936 se na tři roky vrátili zpět do Velkých Bílovic (kde Damborská začala opět učit). Válečná léta trávila rodina Damborských střídavě v Lomnici u Tišnova, v Chudobíně a Dalečíně u Bystřice nad Pernštejnem. Toto období bylo pro Damborskou nesmírně složité neboť jako žena legionáře nesměla za okupace učit a ani její manžel nesměl být zaměstnán. Rodinu tak musela Damborská živit sama, pouze svou literární tvorbou. Po konci války velmi krátce působila v Brně, načež přesídlila na své poslední učitelské místo před odchodem do důchodu, na národní školu do Dolních Dunajovic.
Přestože Marie Damborská v Dolních Dunajovicích nežila příliš dlouho, zanechala v obci výraznou stopu. Především se jako zkušená kantorka s více než třicetiletou praxí stala významnou součástí nově se rodícího učitelského sboru. Svými životními i profesními zkušenostmi pomáhala stabilizovat situaci na škole, kde při jejím příchodu probíhala výuka v českém jazyce teprve několik měsíců. Mezi osídlenci, kteří přicházeli z různých koutů republiky, byli většinou nemajetní lidé, často s minimálním vzděláním. Své děti posílali do školy velmi nepravidelně a úkolem právě se rodícího učitelského sboru tak byla vedle samotné výuky dětí, také snaha vštípit všem novým obyvatelům povědomí o nutnosti vzdělání.
Jako zkušené kantorce byl Marii Damborské svěřen také úkol založit a rozepsat obecní kroniku. Kronikářkou byla pouze 2 roky (1949 a 1950), události jednotlivých let v podstatě nezaznamenávala, přesto o počátcích novodobé historie Dolních Dunajovic víme především díky její práci. Damborská je totiž autorkou jakéhosi úvodu do kroniky obce, který začala psát v roce 1949. Shrnula zde podstatné události od příchodu prvních osídlenců krátce po konci války v květnu 1945, až do své současnosti. Zachytila tak počátek nových Dolních Dunajovic v podobě, jak je známe dnes.
V roce 1953 (nebo 1951, tady se informace rozcházejí) odešla Marie Damborská do důchodu a opustila také Dolní Dunajovice. Vrátila se zpět do Chudobína u Bystřice nad Pernštejnem, odkud se v roce 1957 na stáří přestěhovala na faru v Pavlově. Ve velmi pokročilém věku pak z Pavlova odešla do domova důchodců v Černé Hoře na Blanensku, kde 14. května 1990, ve věku 95 let, zemřela.
Literárně činná byla Marie Damborská od počátku 20. let, kdy publikovala v regionálních časopisech a novinách, později její fejetony a povídky tiskli v Lidových novinách, kde poznala takové literární osobnosti, jako je Rudolf Těsnohlídek, Ivan Olbracht, Jaromír Tomeček nebo Jan Skácel. Její práce vyšly i knižně. Sbírka povídek Staří lidé vyšla v roce 1947 v Olomouci a jak již název napovídá, hlavním tématem povídek byla nejstarší generace. Právě příběhy starých lidí byly jedním z ústředních témat její literární práce. Druhou knihou byl román Boží vinohrad, který poprvé vyšel v Olomouci v roce 1941. Dosáhl mimořádné popularity a pro obrovský zájem čtenářů byl během války vydán ještě dvakrát, v roce 1942 a 1944. Román reflektuje především pověsti, vyprávění, vinařské historky a životní příběhy obyvatel Velkých Bílovic. Toto město se stalo tématem románu Slunečná ves, který vycházel na pokračování v časopise Družstevník, vydávaném JZD Velké Bílovice. V širším regionálním kontextu je Marie Damborská hodnocena především jako dobrá vypravěčka, která umně doplňuje vlastní text přímou řečí psanou v dialektu. Damborská je také autorkou titulu Kolonie a obec Svoboda, který vypráví o životě na Podkarpatské Rusi, kde devět let pobývala a učila.
Od roku 1936 až do roku 1970 spolupracovala Marie Damborská také s brněnským rozhlasem. Největšího úspěchu v rozhlase dosáhla po roce 1945, kdy se tato práce stala hlavním těžištěm její literární činnosti. Je autorkou mnoha rozhlasových pásem a drobnějších her pro děti a mládež, s tématikou venkovského života na Slovácku na počátku 20. století. Mimořádný ohlas zaznamenal později, v roce 1970, její rozhlasový cyklus „Stařenka vypráví“, který s Damborskou natočila tehdejší známá redaktorka Irena Večeřová. Na námět její pověsti Orphanus o Sirotčím hrádku na Pálavě, složil dokonce známý lidový vypravěč a bavič Fanoš Mikulecký stejnojmennou zpěvohru.Související organizace ZŠ a MŠ Dolní Dunajovice, učitelka (1946-1950)
Obec Dolní Dunajovice, kronikář (1949)
Počet záznamů: 1