| Text | Roky 2019, 2020 a 2021 nelze popsat snadno. Tolik se toho událo…
Nebe a dudy… Ráj a peklo… Bílá a černá…
V roce 2020 se svět nejen zastavil, ale i nenávratně změnil.
Už v prosinci 2019 proběhla médii zpráva o výskytu neznámého, vysoce infekčního viru v čínském Wu-chanu. Virus způsoboval závažné onemocnění s příznaky připomínajícími chřipku - horečkou, kašlem, únavou, dýchacími obtížemi, ztrátou čichu a chuti. Brzy dostal jméno Covid-19, odborně SARS-CoV-2.
Virus se šířil neuvěřitelnou rychlostí a krátce poté svět čelil globální pandemii. V České republice byl první případ zaznamenán 1. března 2020. Ukázalo se, že nejvíce ohroženi jsou dospělí - zejména vážně nemocní a senioři. Děti většinou nemoc snášely velmi dobře - často zcela bez příznaků nebo s mírným průběhem. Výjimky se však našly i mezi nimi.
Svět se pandemii snažil čelit, jak nejlépe uměl. Šlo ale o zcela neznámého nepřítele - a proto se udělalo i mnoho chyb. Co bylo správné a co ne, ukáže až čas. Ani lékaři se neshodli na jednotném postupu léčby.
Farmaceutické společnosti zahájily vývoj vakcín dosud nevyužívanou metodou - pomocí mRNA technologie. Ta umožňuje tělu vytvořit si potřebné části viru samo, a tím proces výrazně urychluje. V USA se začal testovat také lék remdesivir, původně vyvinutý proti ebole. Na jeho vývoji se podílel i český vědec Tomáš Cihlář.
Každá země volila svou vlastní strategii. Některé zavedly přísná opatření - zákaz shromažďování, zákaz návštěv v nemocnicích, povinné roušky i ve venkovních prostorách. Jiné země se rozhodly pro takzvané promořování - školy nezavíraly, pohyb lidí neomezily a roušky byly povinné jen v uzavřených prostorech.
Česko se vydalo cestou přísných restrikcí - zavřené školy, přechod na online výuku, zákazy a omezení. Tato strategie nás sice zpočátku chránila, ale nakonec jsme se zařadili mezi země s nejvyšší smrtností. Je však důležité dodat, že metody výpočtu nebyly jednotné, a proto je třeba brát všechna čísla s rezervou.
Jedno je však jisté - naše nemocnice zažily extrémní zátěž. Přetížené kapacity, vyčerpaný personál v neprodyšných ochranných oblecích. Přesto obstály. Na hranici možností - ale obstály.
Zpočátku se národ semkl - lidé si pomáhali, šily se roušky, protože v obchodech nebyly k dostání. S přibývajícími měsíci ale lidem docházela trpělivost. Nálada ve společnosti se zhoršovala, přibylo hádek a nedůvěry.
Největší střety probíhaly na sociálních sítích - anonymita dávala prostor vulgaritám, urážkám a šíření falešných zpráv. Společnost se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Jeden věřil vědě, opatřením a očkování, druhý viděl za vším spiknutí - například teorii o mikročipech ve vakcínách nebo snahu farmaceutických firem vydělat miliardy na neprověřených lécích.
Čas snad jednou ukáže, kde byla pravda. Ale škody - lidské, psychické i společenské - už byly napáchány. Pandemie se stala neplánovaným sociálním testem. A bohužel - jako společnost jsme v něm zcela neobstáli.
Podrobný popis celého průběhu pandemie naleznete v kapitole „Celosvětová pandemie“.
|
|---|
